Skoki Trekking
30.07.2016 20:15
Podle data by se dalo říci, že jsem přes 1,5 měsíce nic nepodnikala, protože zde nejsou žádné nové články. Opak je pravdou. Je to poněkud nabité jak v práci, tak i co se týče výletů. Nestíhám.
Začátek června jak vyšité. Počasí nemá chybu, venku kolem 25 stupňů, takže jsem velice ráda, že jsem dostala celé 3dny volna. Plán je naprosto jasný: udělat nějaký trekking přes noc. Zde se tomu říká backcountry backpacking. Zjišťuju podmínky co a jak a kam hlavně jít. Vymyslela jsem Skoki, které mám přímo za barákem. Stačí mi popojet 4km autem. V informačním středisku národního parku se tedy ptám co a jak se musí nahlásit, abych něco takového mohla podniknout. Zde jsou naprosto jiné podmínky než v ČR. Nedá se spát kdekoliv, ale mají přímo vyhrazené "kempy" pro backcountry a musíte se na danou noc zaregistrovat předem. Místa jsou limitované. Většinou je na každém tábořišti od 5 do 10 stanů. Takže se vede přesná evidence. Dobré je, že člověk ještě předtím, než něco chce podniknout, tak může mrknout na net, jestli jsou tábořiště plná a nebo ne. Podle toho vymyslet plán. Aby jste mohli provést takové backcountry, tak musíte mít povolení. Ke každému treku, který je přees noc, je potřeba povolení. Vytištěný a podepsaný papír od národního parku. Platí se za to 11 dolarů a je jedno, jesstli se jedná o jeden den nebo o 365dní. Na papíře je přesně napsáno, co chcete dělat, kde budete tábořit.
Tenhle trek je pro mě můj první zde v Kanadě. Nemám stále svůj stan, takže vyrážím s kamarádem. Plán je jasný, hned po práci se sejdem a půjdem prvních 7km do prvního tábořiště. Uskutečňujeme tak v 17:30. Světla se nebojíme, je tu vidět do 22:30. Přesouváme se tedy autem těch 4km na parkoviště, odkud začíná trek. Samozřejmě narážíme na někoho z NP, takže si hned vyžadují naše povolení k treku. První 4 km jsou dokopce po prašné cesstě. Vlastně jdeme na zadní sjezdovku. Tahle cesta je využívaná pro auta správy ski resortu, aby mohli udržovat vleky. Takže "krásný" začátek. Nějak to překonáváme. Čekají nás další 3m. Tyhle už nejsou tak do kopce a vedou lesem. Čsem se dostáváme na mýtinu, kde je konečně nějaký ten výhled a máme to poslední 1km k tábořišti.
Po pár minutách dorážíme do tábořiště. Nejsme tu sami. Ale i tak je tu krásně. Ticho a pohoda. Nádhernej výhled, navíc je slyšet, že někde v dáli padá lavina. A jak vypadá takové tábořiště? Jedná se o udržované tábořiště, kde je přesně vytyčeno, kam dát stan. Tábořiště je velké, vešlo by se sem více stanů, ale na druhou stranu je dobré, že to mají takhle striktní, že tu člověk nepotkává mraky lidí.
Druhý den vyrážíme do dlšího tábořiště, které je vzdáleno pár kilometrů. Necháme tu veškeré věci a vydáme se pak spíše na túru nalehko bez věcí. Čeká nás zase stoupání do kopce. Vedro je pěkné už od rána. Potkáváme jednoho člověka se psem. Pesan je pěknej a navíc si musí svoje věci nést. Takže paráda. Po výšlapu nás čeká výhled na Ptarmingen Lake. Uchvátilo mě to. Voda ještě stále lehce zmrzlá, modrá obloha a do toho hory a na nich místama sníh. Prostě paráda. Tohle je přesně to, co se mi líbí.
Cesta nás vede kolem jezer až na jeho opačný konec a apk směrem dolů k dalšímu jezeru s jménem Baker Lake. zde stavíme v tábořišti stan a vydáváme se již nalehko na další trasu a to směrem na Skoki Lodge a pak zpět přes Deception Pass. Místama je ještě sníh, takže se lehce brodíme v lehce zmrzlém a rozbředlém sněhu. Zpomalu je nás to, ale i tak se to dá. Tahle trasa mě zklamala. První část ke Skoki Lodge je rovina bez výhledů, spíše planina. Skoki Lodge je mimo sezonu zavřená. Ale i tak tu sedíme a odpočíváme, než se vydáme dál.
Pokračujeme kousek údolím řeky, než se nám zase cesta začne šplhat do vrchu. Pass v překladu znamená sedlo, takže je jasné, že se musíme někam vyšplhat a pak zase pro změnu pokračovat směrem dolů. Jde se bez báglu vcelku dobře. Kolem samé hory a klid. Ten nádherný klid. Místama vydíme nějaké ty zvířata, hlavně veverky a chipmunky. Stále ještě není sezona, takže se místy vyskytuje sníh a je sranda kolikrát se jím brodit, když víte, že pod váma ateče řeka a nemáte možnost to nijak obejít. Prostě doufáte, že se to nepropadne. Nejedná se o něijak velkou řeku, spíše potok, ale i tak, člověk doufá, že do toho nezahučí (měl by to maximálně do půli lýtek. Konečně se vyštracháme do sedla a výhle d stojí za to. Dostali jsme se zpátky k Ptarmigen Lake, takže teď ho pro změnu můžeme vidět ze shora. Paráda.
Vzhledem k tomu, že jsme dělali okruh, tak stále musíme jít kousek k tábořišti stejnou cestou, kterou jsme již absolvovali na začátku dne. Jsme rádi, když dorazíme. Sedíme a děláme si večeři. Kousek od nás je dikobraz, který si hledí svýho keříčku, který ojídá a nevšímá si nás. Ze začátku zdrhnul, ale když viděl, že mu nic nehrozí, tak si seděl na svém místečku a pochutnával si na večeři též. My si ho všímáme maximálně tak, že na něj koukáme. Přeci jenom od nás byl tak 3m. Sedíme takhle asi hodinu. Vaříme těstoviny a kousek od nás jsou pro změnu zvědavé srny, které koumají, co děláme.Chodí kolem nás, asi tak 5m ale blíž se neodváží. Přes den jsme potkali marmot. Zkoušela jsem to zadat do překladače co je to v češtině, ale překladem si opravdu nejsem jistá (svišť). Vypadá to spíše jako kočka. Pokud má někdo nápad, co je to za zvířátko, tak mi dejte vědět. Ráda bych věděl, po jakém zvířeti je pojmenovaná outdoroová značka Marmot.
Uff, jde se spát. Dneska to bylo náročné. V noci kolem stanu chodí dikobraz, který zřejmě šmejdí, jestli njde něo k jídlu. Jinak je klid. Ráno se balíme a čeká nás cesta zpět k autu. Máme toho docela dost. Vysokohorské sluníčko dělá své. Pokaždé, když jdu na výšlap, tak jsem druhý den krásně opálená. Všichni hned ví, že jsem zase někde trajdala. Čeká nás stejná cesta zpět, kterou jsme přišli. Na jednu stranu to utíká rychle, protože jdeme z kopce. Na druhou stranu člověk se už tak nekochá, protože už ty místa zná. Záverečná část, kdy jdeme po prašné silnici je to nejhorší, co nás mohlo potkat. Opravdu nezáživný kus, který člověka vyšťaví. Každou zatáčku člověk očekává, kdy už bude u auto a ono pořád nic. Nedokážu uvěřit, že jsem tohle vyšla s báglem a s elánem. Konečně u auta a já se můžu těšit na další backcountry backpacking.
Odkaz na fotogalerii: lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Skoki_trekking%2C_Canada_2016/
Odkaz na video: www.youtube.com/watch?v=6QoDy4t8Afs