Fairview Hike (Kanada, 2015-2016)
23.10.2016 14:05
Nebyl bych to já, abych neměla nějaký nápad. Vymyslela jsem si, že bych chtěla dát nějaký noční výlet s čelovkama. Takže se domlouvám s Albertem, Theem a Naho, že podnikneme Fairview. Je to v blízkosti Lake Louise, takže to můžeme udělat po práci a patří to mezi jednoduchý výšlap. Máme domluvený, že vyrazíme za světla, abychom stihli západ slunce na vrcholu a pak budem pokračovat zpět za tmy. Ochladilo se nám, takže vymýšlím, co na sebe. Nakonec beru zimní kalhoty, mikinu a bundu a do batohu dávám péřovku, rukavice a čepici a samozřejmě čelovku. Začátek je lehký, pěkně lesem. Naho a Theo nabrali pořádný tempo. Pro Alberta je to po dlouhý době výšlap, takže solidárně na něj čekám. Nemá smysl, abychom byli rozkouskovaný, je lepší jít ve dvojicích. Alebert má co dělat a to jsme se ještě nikam ani nevyšplhali. Zná to tu dost dobře, takže mi říká, co mě čeká za kterou zatáčkou. Stále je nějaký sníh a k tomu oranžové stromy, takže fotíme. V Saddleback pass na nás čeká Naho s Theem. Nálada je zatím veselá. Na Albertovi je vidět, že by nejradši šel zpět. Několikrát se ho ptáme, ale říká že v pohodě, že je dobrej. Takže se pokračuje. Fairview je kamenitá a zasněžená, takže se nepostupuje tak rychle. Ale jde to.
Albert jde svým tempem někde za náma. Já a Naho ženeme k vrcholu, protože víme, že brzo bude západ slunce. Je to fuška. Fakt velká, ženeme, do toho v tom sněhu se moc dobře nepostupuje. Člověk vidí, jak už je kousíček od toho vrcholu a jak postupně to sluníčko mizí. Je to pomalu až beznaděj. Dostáváme se na vrchol,šťastně se smějeme, že jsme to stihli. Ale nějak ten západ slunce nás minul. Z téhle hory nebyl dostatečně vidět. Převlíkám zpocenou mikinu za péřovku, hned se cítím lépe. Theo nás dohnal a sedíme tu na kameni koukáme n výhled. Dneska vidím pro změnu St. Piran, je to vlastně protilehlejší strana, takže můžu vidět, kde jsem byl před týdnem. Pod náma Lake Louise, ale člověk by musel jíž blíže k okraji hory, což nejde, když je tu sníh. Vrchol není moc rozlehlý, aby člověk po něm mohl chodit kam chce a dívat se kolem sebe. Jsme rádi, že tu byl někdo dneska před náma a je tu vyšlapaný plácek. Albert není v dohledu, tak mu voláme, kde je. Říká, že asi 300m pod vrcholem, že je to pro něj maximum. Vracíme se zpátky. Nasazujeme čelovky a slejzáme horu za tmy. Každý máme svou čelovku, takže světla je dost. Je to zase změna. Člověk si tohle užívá jinak. Děláme fotky s čelovkama, dobře se u toho vyblbneme. Když se dostáváme pod Saddleback a čekají nás asi 4km lesem, tak už je to zase o něčem jiném. Tma a ticho. Do toho já pískám na píšťalku co mám na batohu, ale zjišťuju, že daleko efektivnější je pískat na prsty. Prostě člověk nikdy neví, kde může potkat medvěda. Tohle je prostě jiné než v Čr. V Čr plno cedulí typu: chovej se v lese jako zvěř, buď ticho. Tady je to přesně naopak. Má se chodit ve skupinkách lidí a dělat hluk, aby jste vyplašili medvědy. Bere se to tu dost vážně. V každé skupině musí být pepřák na medvědy. Pokud ho nemáte, tak vám hrozí dost velká pokuta. Cestu lesem jsme nakonec zvládli a můžeme konečně dojet domů a jít spát. Ráno vstávat do práce. Ale usíná se mi krásně.
Odkaz na fotogalerii: lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Mt._Fairview%2C_Kanada_2016/
Odkaz na video: