Výlet na Snæfellsnes
04.09.2015 11:45
Poslední dva dny volna předtím, než má 3 měsíční práce na Islandu zkončí. Poslední výlet, to se musí něco vymyslet. Dostala jsem doporučení, jet zase s Gray Line. Pořádají výlety do národního parku Snæfellsnes. Je to 12h výlet. Původně jsem chtěla na tento poloostrov jet sama, ale počasí se nějak zhoršilo, k tomu už v 10h večer je tma a stopovat v dešti se mi moc nechce. Rothoduji se tedy, že pojedu s Gray Line. Má to několik výhod, zaprvé, budu v teple, zastaví mi opravdu na těch nezajímavějších místech a hlavně cena. Jak jsem psala již dříve, Kaffi a Hotel mají nějaké zájezdy zdarma a nebo se slevou. Původní cena tohoto výletu je 20 000 ISK, což je neskutečná cena. Pro nás zaměstnance je ale cena poněkud jiná. Celý výlet je zdarma, jediné co musím zaplatit, je vstup do jeskyně. Cena je tedy 1 200 ISK. Zde už není co řešit.
V sobotu v 15h končím v práci. Vím, že bus dříve jak v 16:30 od vodopádu neodjíždí, takže se ještě chvilku zdržuji v práci a pak odcházím s věcma k vodopádu. Cesta do Reykjavíku je zase stejná, se zastavávkou na Geysir. Jsem domluvená, že mě řidič vyhodí kousek od Kempu. Jsme ve městě, hledám místo v Kempu, kam postavím stan. Stavím stan, dávám věci dovnitř a jdu se podívat do města, protože dnes je zde nějaký festival muziky a má být ohňostroj. Ve 22h se rozhoduju, že se vracím zpět do Kempu, abych se trochu prospala. Ráno vstávám v 7 a vyrážím na Bus Terminal Gray Linu. Mám čas, tak zase dávám snídani.
V 8h ráno autobus odjíždí, je nás celkem 15, takže jedeme jenom malým autobusem. Počasí moc nepřeje, zataženo a poprchává. Cesta je poněkud delší, než se dostaneme na první zastávku. Ostatní koukají oknem ven, co vše je kolem. Já tuhle trasu do Borganes už jela, tak se můžu trochu prospat. Náš průvodce a šofér v jednom je příjemný chlap, který nám vypráví různé historky o Islandu a pokud bychom chtěli nějakou extra zastávku, není problém. První extra zastávku nám dělá on sám, kdy zastavujeme na lávovém poli a hledáme borůvky. Docela sranda, protože mlha je čím dál větší.
Polostrov nejprve objížídme po jižní straně, kde je i spousta zastávek. První zastávka je u moře, kde je možné vidět tuleně, bohužel nám se to nedaří. Přesouváme se dále a to konkrétněji do Arnarstapi. Arnarstapi je malá rybářská vesnice. Pobřeží v okolí je od roku 1979 chráněnou přírodní rezervací se zajímavými čedičovými útvary. Máme zde možnost se projít a udělat si fotografie. bohužel nám stále prší a není tak vidět daleko a rozaminost pobřeží. Pěšina prochází podél pobřeží a skýtá výhled na skalní bránu Gatkettur, vysoké pravidelné sloupce čnící přímo z vody a trhliny Hndagjá, Midgjá a Músagjá. Pobřežní útesy jsou vysoké několik metrů a pohled do těchto trhlin vytvořených mořským příbojem je shora, takže je možno si pěkně prohlédnout velké množství hnízdících ptáků.
Míříme dále na sever a to k jeskyni Vatnshellir. Jeskyně je to lávového původu. Prohlídka trvá asi 30min a dozvídáme se tu o historii. Celý Island je opředen mýty ohledně Trollů, tak nám vyprávějí, že v jeskyni právě jeden Troll žije. Je možné se dostat do hloubky 200m.
Cestou zastavujeme na dalším místě, které si vyžádali turisti. Nepamatuji si název místa, ale jedná se zase o výhled na útesy.
Pokračujeme dále k místu, které mě osobně se zamlouvá asi nejvíce. Lávové pole je zde opravdu obrovské. Člověku to přijde až divné. Sejdeme k moři a zde se nachází pláž. Pláž je to kamínková, které jsou černé, takže to působí velice zajímavě. Navíc se zde nacházejí trosky lodi, takže to působí dost smutně. K tomu ještě to naše pošmurné počasí. Trávíme zde asi hodinu. Je velice pěkné poslouchat, jak vlny naráží do pobřeží. Nějak nemám štěstí na to, abych měla hezké počasí, když jsem na černé pláži. Viz Vik, kde jsem měla též ošklivé počasí. Ale zde je to o něco lepší a mě se daří aspoň něco málo nafotit.
Vyrážíme dále na sever a to k hoře, která je asi nejvíce fotografovanou horou na Islandu. Má specifický tvar. V blízkosti se nachází vodopád, takže to tvoří nádhedné panorama. Hora nese název Kirkjukfell a vodopád zase název Kirkjukfellfoss.
Cestou jsme měli ještě několik zastávek, ale vesměs malinké jenom něco nakoupit si k jídlu a dojít si na záchod. Razíme směrem zpět do Reykjavíku. Výlet bych hodnotila velice pozitivně. Jsem ráda, že jsem nejela stopem. Provoz zde není skoro vůbec žádný, takže by bylo těžké někoho stopnout. Do toho počasí typické Islandské, kdy se vyskytují přeháňky, k tomu vítr a mlha.
V Reykjavíku zase přespávám v Kempu. V noci začíná pršet, prší až do rána. První plán byl, že jedu domů busem v 13h, abych se mohla ještě ráno podívat do města a nakoupit nějaké suvenýry. Ráno stále prší, tak si říkám, zkrátím si to o hodinu. Stále prší. Dospívám tedy k názoru, že půjdu rovnou na autobus. Začínám si balit věci ve stanu, poté stan a vyrážím na autobusák. Je to asi 30min pěšky, tak beru pláštěnku, která mi přesahuje i přes batoh. Cestou na autobus jsem zažila vtipnou historku. Procházím ulicí, kde jsou jenom rodinné domky a vidím dvě malé děti, které si tu hrají. Když mě uvidí, tak ztuhou a koukají nevěřícně, co se to k nim přibližuje. Jdou blíže k sobě a chytají se za ruku. No nejspíš vypadám asi jako dobré strašidlo, nebo neznají pláštěnku, přeci jenom to jsou Islanďani, kteří déšť už ani nevnímají. Kolikrát ani neví, že prší. No, výlet se tedy podařil náramně.
Přijíždím v 15h k nám na vodopád, kde jsem domluvená se Sorinou, že mě vyzvedne a uděláme si my dvě ami malý soukromý výlet. Jedeme autem směrem na Selfoss, kde se nachází kráter, jménem Kerid. Kráter Kerid byl vytvořen před 6500 lety a leží na severním konci řady kráterů Tjarnarhólar. Rozpětí horního okraje je 270 m na délku a 170 m na šířku. Hloubka kráteru je 55 m a hloubka vody kolísá mezi 7 až 14 m. Obcházíme ho dokola, uděláme pár fotek a vracíme se zase zpět na hotel.
Odkaz na fotografie: https://lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Vylet_na_Snaefellsnes