Výlet na Kerlingarfjool a Hveradallir
17.07.2015 11:29
A máme tu další dvou denní volno, kdy můžu něco podnikat s přespáním. Variant se mi už moc nenabízí. Na doporučení šéfa, se vydávám autobusem do vnitrozemí Islandu. Každoročně se tato cesta otevírá pouze na 1 max. na 2 měsíce. Cesta to není asfaltová, navíc se tu musí brodit řeky, takže je možnost se sem dostat pouze terénním autem a v době, kdy už roztál sníh a opadla voda v řekách. Mám štěstí v tom, že přes tuto trasu jede autobusová linka z Reykjavíku do Akureyri. A další štěstí je v tom, že jede v rozumnou dobu. Od nás od vodopádu z Gullfossu odjíždím v neděli v 11h a druhý den mám mít návrat v 15h.
Balím, beru zase to nejnutšnější, jedná se jenom o jedno přespání v kempu, kde je vše potřebné. Ráno vstávám v 9:30 a jdu na hotel se nasnídat a nabrat nějaké jídlo, jako je chleba, sýr, okurka atd. Pěšky se vydávám na vodopád, kde očekávám svůj autobus. Autobus dorazí se zpožděním, tak se pro jistotu ještě ptám ostatních řidičů co tu zastavili, který ten autobus je pro mě správný. Dostává se mi odpovědi, že ten nejvíc narvaný, kdy můžete vidět vedle řidiče horu zavazadel. Takže si říkám, že to je dost marný. Nakonec se dozvádám, že je zde jedno poslední volné místo. Takže úleva. Původní cena jedné jízdy je 3 300 ISK, ale zkouším to, zda by nebyla sleva, když pracuju na Gullfossu. Nakonec platím jenom 2 000 ISK. Cesta na Kerlingarfjoll má trvat dvě hodiny. Utíká to rychle, krajina je zde naprosto jiná, než někde jinde. Je neustále na co se dívat.
Příjezd do kempu je včas. Beru batoh a vydávám se na recepci, abych zaplatila 1 900 ISK za ubytování a dále se ptám, zda mají mapku, kam zde člověk může podnikat výlety. Je mi doporučena pouze jedna trasa, protože je zde stále spousta sněhu. Trasa vede právě do údolí Hveradallir a má trvat zhruba 4 - 5h. Jdu tedy postavit stan, vybalit, dát něco malého k jídlu a můžu vyrazit. Cesta je velice dobře značená a navíc jsou zde lidé, s kterými se míjím a navíc i přede mnou v dálce vidím nějaké lidi. Počasí není nejhorší. Mě osobně je teplo, jsem pouze v mikině. Ostatní na mě koukají dost nedůvěřivě. Ale chápu, pokud by někdo přijel teď z Čech, kde převládají tropy a měl být zde na Islandu, kde je teplota kolem 8-12 stupňů, tak se čepici a rukavicím nedivím. Výhledy na trase jsou moc pěkné, před sebou vidím hory se sněhem a za sebou zase vnitrozemí Islandu.
Na trase se stále nachází sníh, takže jsem ráda, že mám pohorky. Je to divný zážitek v létě zažívat sníh.
Po dvouch hodinách chůze se nacházím na menším vrcholku, kdy mohu shlížet do údolí Hveradallir. Podívaná je to jedičná. Hraje to tu barvami, do toho oblaka páry z hot springs. No prostě parádní zážitek. Něco takového se právě nachází na treku Landmannalaugur. Takže už nelituju toho, že mi tenhle trek bohužel unikne. V září by se dal podniknout, ale podmínky nebudou už mo optimální, co se počasí týče. Navíc, co jsem šla jednu jehu část ze Skogar, tak opravdu zde není možnost se před deštěm schovat. Pokud Vám začne pršet, musíte tu trasu dojít v dešti. Tím pádem jsem opravdu ráda, že jsem na Hvedavallir, kde mohu vidět něco, co se právě nachází na tomto treku. Sice to tu není tak velké, ale i tak to člověka ohromí.
Cesta z vrchu do údolí není nejjednodušší, je opravdu strmá, ale nakonec to zvládám a nacházím se v údelí. A máme tu první komplikaci. Bohužel je zde stržený most, takže mě čeká brodění ve studené vodě. Obhlížím situaci, kde to je nejmělčí a stejnak mě čeká voda pomalu pod zadek. Takže boty připevňuju na batoh, sundavám kalhoty a jdu brodit. Trvá mi to asi dvě minuty, protože ve vodě jsou kameny a není to snadné, ale nakonec to zvládám. Na druhé straně řeky sedám a jsem moc rda, že vylezlo sluníčko. Nechávám si osušit nohy a poté pokračuju. prohlížím si to tu asi hodinu. Je to opravdu zajímavá oblast tou svou barevností. Člověk neví jestli je v nějaké pohádce nebo kde.
Rozmýšlím co dál, zda jít zpět do kempu stejnou cesto a absolvovat znovu brodění, nebo se vydat cestou, která je určena pro auta. Nakonec si vybíám druhou variantu, protože se mi opravdu znovu brodit nechce. Navíc zde není mnoho turistů, takže ani mnoho aut nebude. Cesta pro auta je kratší a nakonec i velice pěkná. Jsem ráda, že jsem si jí vybrala. Začínám cítit, že moje pohorky nejsou už to co bývali.
Druhý den mi jede zpět autobus domů ve 13h. Takže podnikám jenom malý 3km okruh k horkému pramenu. Pro mě je to první, v kterém se mohu vykoupat. Je to nádherné si sednout do vody, která má 35 stupňů a pozorovat kolem sebe tu přírodu. Navíc prší, tak je to zajímavé. Jediná věc co se mi nechce? Ven z horkého pramenu a oblíknout se. Přeci jenom venkovní teplota je kolem 8 stupňů. Nakonec vše zvládám.
Razím zpět do kempu, kde balím věci a čekám na autobus, který mě odveze zpět na Gullfoss. Tentokrát platím cenu 2 500 ISK. A cestuje nás v buse tak 10 lidí. Čekají mě ještě pak závěrečné 3 km domů na hotel. Ale výlet povedný. Jsem hlavně ráda za počasí, kdy mi svítilo sluníčko a až při mém návratu do kempu se rozpršelo a přestalo pršet až po 3 dnech. Jednou sem také měl tedy štěstí.
Odkaz na fotografie: lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Vylet_na_Kerlingarfjool_a_Hveradallir