Výlet do Reykjavíku
04.09.2015 11:06
A máme před sebou další dva volné dny. Co podniknout, když není auto a vše co bylo dosažitelné stopem jsem objela? Byla by asi ostuda být na Islandu a nenavštívit hlavní město, tedy Reykjavík. Vzhledem k tomu, že máme se společností Gray Line domluvu, že pro zaměstnance Kaffi a Hotelu je autobus do Reykjavíku zdarma, tak plán výletu je jasný. Zamlouvám si postel v hostelu a po práci mohu vyrazit. Reykjavík je autem od nás asi 1,5h času. Bohužel s Gray Line to trvá poněkud déle. Jak jsem již psala, veřejná doprava tu moc nefunguje, vše jsou spíš zájezdové autobusy. Už jenom to, že pořádně nevím, v kolik autobus odjíždí je menší komplikace. Po práci jdu pěšky na vodopád, chci tu být na tu 16h, abych autobus stila. Přicházím na parkoviště. Autobus tu opravdu stojí, ale nikdo v něm. Nezbývá mi nic jiného, než tedy čekat, než někdo přijde. Po 30min se konečně začíná něco dít. Řidiči ukazuji moji jízdenku, která je zdarma a vysvětluju situaci, že jsem zaměstnanec. Vše probíhá v pořádku. V 16:45 vyjíždíme. Jedeme do 10km vzdáleného Geysiru, kde maí turisti rozchod na 45min. Takže já se uchyluju k suvenýrům a sedám na kafe, kde se snažím zabít to čekání. Po skončení prohlídky autobus už vyrází přímo do Reykjavíku. V centru Reykjavíku jsem teda kousek před 20h. Snažím se podle mapy zorientovat a jdu na hostel. Na hostelu jsem si zamluvila postel v 10 místném pokoji, takže je veselo. Neustále někdo v noci courá a to samé ráno. Hold hostel. Večer jsem se ještě šla projít po okolí. Mířím k moři, vede zde nádherná cyklostezka. Je zde i letiště, které je pouze pro malá letadla.
Druhý den v klidu vstávám až na 8h, protože vím, že zde obchody neotevírají dříve jak v 10h. Autobus mám zamluvený s odjezdem v 18h, takže času více než dost. Mé kroky vedou směrem do centra. Cestou se zastavuji v pekárně, kde si dávám něco k snídani. Nějaké jejich sladké pečivo a k tomu kafe. Sedím asi hodinu, mám stále dost času. Odtud mířím ke kostelu Hallgrímskirkja, který je dominantou Reykjavíku. Jako vždy, všude plno turistů a není moc možné ho nafotit bez lidí. Nakonec se mi zadařilo. Zrovna dnes, není možnost vystoupat do věže, protože se zde koná soukromá akce. Tak snad třeba někdy jindy, až se budu vracet na Island. kostel Hallgrímskirkja je nejvyšší budova na Islandu se svou výškou 74,5m. Jeho stavba započala v roce 1945 a dokončen byl v roce 1986.
Od kostela pokračuji ulicí směrem do centra města. Nachází se zde spousta malých kaváren a malých obchůdků. Většina z nich je zaměřena na turisty, teda zde nalezneme spoustu suvenýrů. Docházím do centra, kde je jedna hlavní ulice, jménem Laugavegur. první co mě zaujme, je obchod s názvem Viking, mají moc hezké upozornění na svůj obchod.
Ulice Laugavegur je dlouhá nákupní zóna, kde nalezneme vše, od barů po sekáče až po suvenýry. Mířím odtud směrem k přístavu. Zde se nachází spousta lodí, které jsou právě zaměřené na turisty a vozí je na sledování velryb a nebo apuchalků. Po nábřeží se vidávám směrem k Harpa. Harpa je koncertní hala, která je dominantou Reykjavíku. Je to velice fotogenická budova. Bohužel zase v obložení turisů. Ale i tak je to velice nádherný pohled.
Bohužel tím tu nějak končí veškerá zábava. Vysedávat po kavárnách se mi nehce, nakupovat též nepotřebuji, tak se rozhoduji, že vyrazím zpět na hotel dřívějším autobusem. Na Reykjavíku mě nejvíce zaujalo to, jak je to zelené město. Všude nějaká zeleň, najaké malé parčíky, poklidné město, vzhledem k tomu, že má jenom 120 000 obyvatel. Život bych si zde dokázala představit, kdyby tu nebyla tvrdá zima společně s nedostatkem světla.
Odkaz na fotografie: https://lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Vylet_do_Reykjaviku