Výlet do Hveregerdi
06.06.2015 15:26
A máme u čtvrtek večer a to pro mě znamená jediné, dva dny volna od práce a já se můžu někam vydat a poznat krásy Islandu. Vzhledem k tomu, že není možnost půjčení auta, tak jediná varianta je stop. V pátek ráno se probouzím a jdu si dát na hotel snídani. Z hotelu vyrážím na silnici a snažím se někoho stopnout. Zadaří se. Chytla jsem nějaké 40letýho chlápka, který jede do Reykjavíku přes Selfoss. Tak se domlouváme, že s ním pojedu do Selfossu a já až tam vymyslím, co dál. Chlápek je to sympatický, Němec, který žije v Tyrolsku, ale v té italské části, takže ovládá i italštinu. Dozvídám se, že cestuje takhle různě po světě v rámci své práci. Nepochopila jsem co přesně dělá, ale něco v tom smyslu, že vyrábí design pro urny. Momentálně měl zakázku zde na Islandu. Cesta, nějakých 70 - 80 km ubíhá rychle a já jsem najednou v Selfossu. Je to nejbližší větší město od nás, od Gullfossu. První mé kroky vedou do infocentra, kde nabírám mapy a ptám se, co se tu dá vidět a podniknout. Mám dvě možnosti, buď jet na pobřeží, které je asi dalších 50 km od Selfossu a nebo jet do Hveregerdi, které je vzdálené 12 km a nachází se tu oblast takzvaných hot springs, tedy geotermální oblast. Volba je jasná, vzhledem k tomu že jsem z hotelu vyrážela někdy po 11h, tak volím tu bližší variantu. Sice si říkám, že dobré, že světlo je pořád, ale večer se mi stopovat nechce. Jdu tedy asi km za město na křižovatku, kde mi zastavuje první auto a odváží mě do Hveregerdi. Nějaký Islanďan.
V Hveregerdi nemůžu najít informační centrum, tak se vydávám k horám, odkud se pěkně kouří. Podařilo se mi jít podle malé místní říčky, která je pěkná. Míjím hotel a když se dívám na název hotelu, tak zjišťuji, že to je hotel, kde pracovala Marie z Česka, která mi poskytovala přes fb nějaké informace ohledně Islandu. Tím to jí zdravím :)
Překračuji řeku přes most, který mě zavádí ke golfovému hřišti. Odtud pokračuji přes louku směrem k horám. Podívaná je to nádherná. Každou chvilku se zastavuji a užívám si toho ticha a té atmosféry tady. Cíl mám jasný, z jednoho místa se krásně kouří, tak razím sem. Nevím jak to popsat. Jedním slovem prostě nádhera. Nádherný výhled, nádherná atmosféra, nádherné ticho, kdy můžete slyšet jenom hot springs a nějaký ten křik ptáků. Užívám si to tu.
Nechce se mi ani zpět do města, ale řekla jsem si, že nejpozději po 17h bych chtěla začí stopovat zpět do Gullfossu na hotel. Nepočítám s tím, že bych měla zas takové štěstí a potkala někoho, kdo mě odveze takovou dálku. Pomalu scházím do města a cítím, že to byl náročný výšlap. Mířím tedy do supermaketu s tím, že bych si dala něco dobrého. Objevuji kavárnu, tak dávám kafe s malým dortem. SMěřuji na silici, která má směr do Selfossu. Provoz je tu řádný, spousta lidí míří z Reykjavíku domů. Trvá mi asi 15min, než mi někdo zastaví a odveze mě na křižovatku, odkud já mohu pokračovat směrem do Gullossu. Mám štěstí, staví hned první auto a odváží mě asi 25 km. Zde mi zase staví další auto, kterémě bere až do Reykholtu. Odtud to je na Gulloss už jenom nějakých 25 km. Procházím přes benzínku a najednou zastavuje velké černé auto, odkud vyskočí dva hromotluci a ženská, která není o nic moc menší. Mele něco o nějaké soutěži a fotce. Sotva jí rozumím. Najednou mě ten jeden hromotluk bere do náruče a nechává se se mnou fotit. Ok. Dobrá sranda. Ptám se, kam jedou, hned bych využila totiž svezení. Bohužel dělaj jenom okružní jízdu po Reykholtu. Tak tedy pokračuji po silnici směrem na Gejzír a moc štěstí nemám. Spousta aut odbočuje. Musím ujít asi 5 km, než mi někdo zastaví. Mezitím, jsem si stihla vyfotit islandského koně. Je to zdejší rarita.
Poslední stop mě bere až na Hotel. Bylo to vtipné, plné mladých lidí. Od holky vedle mě se dozvídám, že oni jsou s přítlem též stopaři. Pocházejí z Kanady, z Quebecu a cestují levnou formou cestování. Tedy za pomocí stanu a stopování. Po pár kilometrech jsem doma a loučím se. Den to byl velice krásný a mám plno vzpomínek. Doma zjišťuji, že v té oblasti co jsem byla, kdybych se vydala na pravou stranu hor, místo na levou, tak bych možná neměla takovou scenérii, ale zase bych měla možnost se vykoupat v údolí Reykjadalur, kde se nachází právě teplá řeka a je možné se v ní celoročně koupat. Pro příště mám tedy ponaučení, že je lepší si předem napánovat kam chci jet, co tam chci vidět a prostě se tam stopem dopravit. Takže příští týden tedy Laugarvatn, které je od nás asi 35 km.
Odkaz na fotografie: lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Vylet_do_Hveregerdi_-_Island_2015