Sentinel Pass
23.10.2016 13:34
Ufff, čim dál větší fuška ty kopce tady. Ale ty výhledy pak stojí za to. Další den, kdy mám volno můžu vyrazit na nějaký ten hike. Brácha vyhledal, že stojí za to jít na Sentinal Pass a pak můžem pokračovat dále na Giant Steps a Paradise Valley. Problém trochu nastává v tom, že auto necháme na jednom místě, dojdeme na druhý konec hiku a musíme dostopovat zpět pro auto. No snad se nám záměr podaří.
Ráno tedy vyrážíme autem na Moraine Lake, kde necháváme auto. Na to, jak je časně, tak je tu už plno turistů. Brácha se kouká po okolí a já sedím na lavičce, protože na tomhle místě jsem už asi po 4. Chvíli sedíme a už si to k nám peláší Chipmunk, který se nechá krmit z ruky a dokonce vám klidně po té ruce běhá. Takže jsme strašná atrakce pro ostatní turisty (rozuměj Japonce). Hned nás oklopujou a natáčí na svoje foťáky a mobily. Takže z bráchy bude brzo internetová hvězda.
No nic, zvedáme se a jdeme teda na hike, který by měl mít skoro 25km. Začátek je tedy pěkně krušný. První 4km jsou jenom do kopce. Díky bohu to není tak hrozné, protože se jde serpentýnama, tak se to dá (zažila jsem už horší stoupání). Po 4km se dostáváme na rozcestí zda jít doleva na Eiffel Lake a nebo doprava na Larch Valley, Sentinel Pass a dále do Paradise Valley. Samozřejmě jdeme doprava. Nemá to naprostou chybu. Rozprostřel se před námi les a my se můžeme kochat na ty úžasný hory, který obklopujou Moraine Lake (jejich tu 10 – říká se tomu přímo údolí 10 hor). Člověku to bere až dech, když kolem sebe vidí jenom hory, hory a přírodu. Pokračujeme dále, cesta je vcelku jednoduchá, bez stoupání. Po chvilce se před námi objevuje Sentinal Pass. Ten první pocit je něco v tom smyslu: Bože, tam v životě nemůžu dojít. Asi by nebylo naškodu vymyslet, co to v překladu znamená Pass. Jedná se o horské sedlo. Kdo je turista, tak si dokáže představit, co to znamená. A kdo turista není, tak zde malé vysvětlení podle Wikipedie: Horské sedlo je místo v krajině mezi dvěma horami či vrchy, z něhož na dvě strany svahy sestupují do údolí a na ostatní dvě strany stoupají k vrcholům hor. U vysokých hor se obvykle užívá název průsmyk. Tak charakteristika snad jasná. Z jedné strany je Larch Valley, z druhé strany Paradise Valley, ze třetí strany se stoupá na vrch Eiffel Peak a ze čtvrté strany na Mt. Temple. Z fotky je to snad patrné, co se snažím vysvětlit. A jak sami můžete vidět, cesta do sedla je opravdu klikatá.
Ještě před tím než se dostaneme do sedla, tak dáváme svačinku v trávě a chladíme Plzničky, který chceme vypít právě nahoře. Na to, že je už červen, tak je tu všude ještě sníh. V jednom místě dokonce lidi dělají to, že si zpáteční cestu zkracují tím, že sjíždí po prdeli svah. No, nás bohužel tohle mine, protože chceme pokračovat na druhou stranu sedla. Tak jsme se dobrali sedla. Nacházíme se ve výšce 2 286 m n.m. Máme to štěstí, že jsme tu jediní, tak si můžeme užít klidu a výhledu, Dáváme svačinu (sendviče a samozřejmě pivo). Po odpočinku nás čeká sestup druhou stranu dolů. Jak byla cesta jednoduchá nahoru tak dolů je to pravý opak. Z týhle strany asi moc lidi nelezou, protože sestup je mezi kameny. Pořádně ni nevíme kudy jít, protože cesta opravdu vidět není. Prostě jenom směrujeme pomyslně k jednomu bodu, kde tušíme, že dále pokračuje cesta. Není to zrovna nejjednodušší. Cestou potkáváme asi dvě skupinky turistů. Vůbec jim nezávidím co je čeká, když vím, jak jednoduché je to z druhé strany. Když se dostaneme do údolí, tak už nás vcelku čeká jenom asi 12km jednoduchou cestou údolím. Dostáváme se k Giant Steps. Obří kameny (tvarem připomínají kvádry), které jsou ve vodě vytvářejí kaskádu. Je tu krásně. Klid, nikde nikdo, sluníčko svítí. Bohužel zjišťujeme, že je skoro 5h a my jsme vcelku pomalý. Takže musíme přidat do kroku. Paradise Valley. Dodnes nechápu, kdo vymyslel tenhle název. Paradise v překladu znamená ráj. Takže očekávám, že to bude jedno krásné údolí, které kopíruje řeku a já se mohu kochat výhledem na hory. Bohužel tomu tak není. Nějakých 7km jdete lesem po prašné cestě a to je vlastně vše. Tohle člověka neskutečně vyšťavuje, když nemá žádný výhled a jenom prostě kráčí jako robot a těší se, až bude v cíli. My jsme do cíle dorazili, já osobně dosti unavená, protože jít 7km bez přestávky není jednoduché po takovém výšlapu a ještě takovou cestou, kdy vás to psychicky ubíjí. Nakonec se to zvládlo. Dostáváme se zpět na silnici, která spojuje Lake Louise a Moraine Lake. Hodiny ukazují 21h, takže není zrovna dobrá doba na stopování. Přesto to zkoušíme, ale žádné auto asi 20min nejede. Tak hold jdeme pěšky směrem do Lake Louise (je to daleko blíže jak na Moraine Lake), s tím, že zítra se vrátíme pro auto. Nakonec máme štěstí potkáváme auto, které jede na Moraine Lake. Takže nás bere. Holka je místní a ani se nepodivuje, říká, že v létě je to naprosto běžné, že lidi stopujou zpět pro auto. Po dlouhé době tohle byl jeden z těch lepších hiků, takže díky brácha, že jsi tenhle hike vymyslel.
Odkaz na fotogalerii: lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Sentinel_Pass%2C_Giant_steps%2C_Kanada_2016/
Odkaz na video: www.youtube.com/watch?v=Aosv4QbVcXA