Mt. Yamnuska
09.05.2016 21:20
A po zimě přišlo jaro. A s ním konečně nastává období, kdy se dají podnikat výlety a výšlapy. S Jamesem jsem absolvovala svůj první výšlap v Kanadě a to na Door Jamb. Další týden (7. dubna 2016) jsme podnikly daleko větší výšlap. Plán zpočátku nebyl žádný. Prostě zdolat další vrchol. V Canmore jsme nabrali Leah a za pochodu jsme vymýšleli plán. Vzhledem k tomu, že já a Leah jsme ještě neměli moc zkušeností se scrambles (musím pozjišťovat český název), tak bylo rozhodnuto, že se vydáme na Mt. Yamnuska. Podle Jamese a jeho knihy je to výšlap jednoduchý, který vede kolem dokola, takže se člověk nevrací stejnou cestou, je zde několik odlišných sekcí a stojí to za to. Mt. Yamnuska patří asi mezi nejznámější výšlapy.
Z téhle fotky to není moc patrné, ale převýšení je tu 1 000 m. Dorazili jsme na parkoviště a byli jsme překvapeni, kolik aut se tu nachází. Je tedy vidět, že tento vrchol je opravdu známý. Jenomže jak tomu vždy bývá, vždy se tu najde několik olišných skupin. Skupina jedna, kdy lidi jdou na lehkou procházku, po 3km se otočí a jdou zpět. Tyhle lidi většinou maj obyčejné boty s plochou podrážkou. Další skupinka je už oblečená lépe, boty kvalitnější, ale i tak, nezdolají vrchol, většinou dojdou do prvního vyššího místa, kde už není tak vyšlapaná cesta a je potřeba trochu té zručnosti a nadšení do toho, zdolat ten vrchol, přelézt ty všechny možné překážky. A pak je třetí skupinka, na které je vidět, že chtějí zdolat vrchol (summit) a mají pořádně pohorky a spousta lidí používá hůlky. Já to s nima neumím, mě naopak překážejí. Parkoviště se nachází v 1 365 m n.m. Mt. Yamnuska pak v 2 240 m n.m. Tohle převýšení je potřeba zvládnout na 3 km. Takže je to občas docela makačka. První část je velice jednoduchá, vede po velice jednoduché, široké cestě a převážnou část lesem. dostáváme se k samostatné hoře, a to přesněji na druhou stranu hory a musím říct, je to dosti značný rozdíl. Jak ve výhledu, tak v podmínkách, v jakých se musí teď lézt.
Cestou samozřejmě pořizujeme fotky a užíváme si tu změnu, ten výhled, a vítr. Sluníčko svítí jak blázen a je to jenom na triko. Z téhle strany je ale více větrno, tak jsme za to rádi. Jak můžete vidět z fotky, ještě místy se tu objevuje sníh, ale nijak nám nepřekáží ve výšlapu. James s Leah jsou blázni který šplhají všude možně, takže ty fotky potom stojí za to.
Ano, je to pěkná výška, ale ještě stále jsme nedosáhli vrcholu. Ten nás teprv čeká. Cesta stále stoupá a není jednoduchá. Naopak jsme se dostali do úseku, který je rozdílný tomu, co jsme podnikali doteď. Nacházíme se na převisu, kde je ocelové lano, kterého se držíte a snažíte se přelézt převis. Hmmmm, to byl teda pěkný adrenalin. James to ale jistý, radí mi jak postupovat.
Po zdolání této části je to již brnkačka dosáhnout vrcholu. Jště sice máme kus cesty před sebou, ale už to není nikterak technicky náročné. Spíše to vystoupat. Podařilo se nám a to a tak si můžeme dát zaslouženou horkou čokoládu. James je na tohle expert, na každý výšlap bere vařič a ingredience na nějakou tu mňamku. Dneska to vychytal 100%. Horká čokoládu, dokonce sebou táhnul šlehačku ve spreji a dokonce i hrek na horkou čokoládu. Takže fotka jak vyšitá.
A teď ta jednodušší část. Cesta zpět na parkoviště. Většině lidí vadí cesta zpět, že je to změna pro nohy a hlavně je to zátěž na kolena. Tahle hora je proslulá tím, že cesta zpět je vcelku jednoduchá. Nejpříkřejší část? Ta se prostě sebějhně. A jak je to možné? Jsou tu malé kamínky, velké množství, člověk do nich zapadne až po holeně a prostě v nich běží a nebo spíše kolikrát i surfuje. Pokud by jste jenom šli, tak to dost možné není. Nejjednodušší je prostě v tom běžet. Zbytek cesty už je na pohodu, převýšení už není takové, tak to jde docela dobře, aniž by bolely kolena. Já jsem si den předtím pořídila nové pohorky, nerozchozené, ale neměla jsem vůbec žádný strach, že by mě bolely nohy nebo bych měla puchýře z nových bot. Už když jsem si kupovala ty boty, věděla jsem že jsou perfektní. Také že ano, po 10 km jediný puchýř nebo otlačeniny. Akorát, že po prvním výšlapu by jste řekli, že je mám tak 5let. Jak člověk běžel v těch kamínkách, tak boty celé od prachu a kalhoty až po kolena to samé. Sranda musí být. Takže když jsem přijela zpět domů, tak se mi všichni smáli. Zaprvé, červená v obličeji (sluníčko zafungovalo i přes opalovací krém) a hlavně celá od prachu, neskutečně. Takže pro mě naprostá spokojenost.
Zalíbilo se mi to natolik, že jsem tenhle výšlap absolvovala ještě jednou s jiným kamarádem.
Fotogalerie: lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Mt._Yamnuska%2C_Kanada_2016/
Video: www.youtube.com/watch?v=UmyQaHTn89s