HRAD TURKU (19.9.2010)
10.05.2015 10:18
Ještě že existuje internet a člověk si může spoustu věcí zjistit. Díky internetu jsem se dočetla, že dne 19.9. je Day of Turku, nebo-li den Turku, jak já říkám, Den města, zní mi to lépe. Díky této akci byl přístup na hrad zlevněn o celých 50%. Téhle šance jsem musela využít a po obědě jsem se vydala směr přístav. Musím říci, že v neděli se opravdu nevyplatí někam jezdit, protože městská hromadná doprava jezdí jenom jednou za hodinu. Z Halinenu do centra jsem měla štěstí a na autobus čekala stěží 10min. Horší už to bylo se spojem k přístavu. Ten mi jel až za půl hodiny. Proto jsem se na náměstí podívala po trzích. Dnes zde byla spousta lidí a stánků, převážně s oblečením, ale nic moc tedy. Ani jedna věc se mi pořádně nelíbila, abych po ní zatoužila. Udělala jsem pár fotek a vydala se na autobus, který mě zavezl do přístavu. Z přístavu jsem byla zklamaná, očekávala jsem spoustu lidí, spoustu lodí a hlavně už konečně nějaký přístup k moři. Bohužel, nikde ani živáčka, byla jsem tam jediná, lodě taktéž nic moc a k moři sem se nedostala už vůbec, vše bylo za plotem. Vydala jsem se tedy směr hrad, který je na dohled. Cestou mě překvapila jedna věc, vlakové nádraží. Takové miniaturní, jenom dvě koleje. Nějak jsem si ani nedovedla představit, že sem by měl jet vlak. Strašné ticho zde bylo.
Na focení hradu jsem měla veliké štěstí, protože mi zrovna vykouklo sluníčko a já mohla udělat pár pěkných fotek. Pokoušela jsem se i o fotku na samospoušť. Vyhrála jsem si s tím, ale někteří lidé zpovzdálí na mě koukali divně. Prohlídka hradu neprobíhala s průvodcem, jak jsme na to zvyklí u nás, ale samostatně. Člověk chodil po šipkách a kochal se jednotlivými místnosti. Upřímně řečeno, já se moc nekochala. Obrazy žádné, vybavení také ne. Lampy nebyly dobové. Byla jsem z toho zklamaná. Několikrát jsem se zde ztratila, protože místy šipky ukazující směr chyběli. Na cestu jsem se musela ptát hlídače, který se mi smál, když mě viděl okolo něj procházet už po třetí. Ukázal mi cestu a já byla během minuty venku. Bloudila jsem zde asi hodinu.
Hradní muzeum, to už bylo o něčem jiném. Tam už se bylo na co dívat. Byla zde výstava dobového oblečení, hraček, porcelánu, mincí, odznaků. Dokonce zde měli výstavu od počátku dějin. V další sekci, která se týkala vnitřního interiéru, to už bylo o něčem jiném. Viděla jsem zde, jak byly postele dříve malé, jaká různá kamna existovala a vše možné a tahle část se mi ze všech líbila nejvíce, až na to, že jsem jí procházela sama a občas se člověk lekl, když za rohem stála figurína. Člověk to nečeká a docela se lekne.
Z hradu jsem vylezla skoro po dvou hodinách. Problém nastal v suvenýrech, kdy jsem chtěla na pohled razítko hradu. Neustále mě posílali na poštu, že tam dostanu razítko a teprve pak můžu pohled poslat. No, nějak jsme si nerozuměli a to jsem se to snažila vysvětlit všemi způsoby. Nakonec jsem to vzdala, protože jsem na stole ani nikde jinde žádné razítko neviděla. Asi to neznají.
Následovala procházka podél vody až k Forum Marinum, což je muzeum námořnictva. Prohlédla jsem si venku akorát pár lodí co zde bylo a řekla si, že sem zajdu někdy jindy, protože zítra chci jet na ostrov Russailo a ráda bych ho prošla, tak potřebuju odpočaté nohy.
Ve městě jsem narazila na Aura Street Market, což jsem myslela, že je blešák, ale lidé zde prodávali podomácku vyrobené věci. Takže čelenka například za 15eur. Šátek za 30eur.
Cestou mě z ničeho nic chytl déšť. V jednu chvíli máte sluníčko a najednou prší.
Odkaz na fotografie: lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Hrad_Turku_-_Finsko_2010