HELSINKI (7.12.2010)
10.05.2015 11:01
Dnes mám směr Helsinki, jedná se o hlavní město Finska. Bohužel, mnoho lidí neví, že Helsinki se stali hlavním městem až v roce 1812. Do té doby hlavním městem Finska bylo Turku. Jedna cesta do Helsinek vlakem na 50% slevu pro studenta vyjde na 14,60Eur. Docela nepoměr, když srovnáte, že mě zpáteční cesta do Stockholmu trajektem stála pouze 16,50Eur.
Den před odjezdem do Helsinek jsem si podle mapy a průvodce naplánovala památky a místa, která bych chtěla vidět. Mnoho zde není. Celá trasa měla asi 7km.
Příjezd do Helsinek byl poněkud chaotický, protože většina lidí z vlaku vystoupila o stanici dříve a já se musela ptát, jestli je to hlavní nádraží nebo ne. Člověk to pomalu nepozná, protože na peronech spousta lidí a vlaků. Bylo mi řečeno, že ne, že hlavní nádraží je až další stanice. V Helsinkách, stejně jako v Berlíně jezdí nadzemka, nevím proč, ale moc se mi to líbí. Je to zajímavější než metro, kdy jedete ve tmě, a hlavně je to rychlejší než tramvaj.
Budova hlavního nádraží je skvostem už sama od sebe. Jedná se o secesní architekturu. Vůbec jsem neměla ponětí, že jsem vystoupila bočním vchodem, tak mě nádraží moc neuchvátilo.
Mé další kroky vedly směr Hala Finlandia, což je dílo slavného architekta Alvara Aalta. Hned naproti jsme mohli vidět kostel Kallio. A jak vypadají Helsinki z pohledu turisty v zimě? Nic moc, všude samý sníh. Myslíte si, že jsem asi blázen, že se mi to nelíbí, ale ono není co. Není to tu jako u nás v ČR, kde když napadne sníh, tak silničáři vyjedou pluhem a snaží se sníh dostat ze silnice. Tady se nic takového nevidí. Za celou dobu co tu jsem, jsem pluh neviděla ani jeden, místo toho mají bagry, které odhrnují sníh jenom z parkoviště. Takže silnice jsou plné uježděného a špinavého sněhu, který je až na chodníku. Místy člověk ani neví, kde je chodník, protože to není poznat. Pokud chcete přejít přes silnici, tak je to také docela umění, protože nic není odhrnuto, tak musíte někdy přes pěkné závěje.
Dalším bodem výpravy byl Sibelius monument, jedná se o abstraktní umění, které se mi docela i zalíbilo. Nic takového jsem ještě neviděla. Než jsem to vše stihla pořádně nafotit, tak se zde objevila velká tlupa turistů z Asie. Nerada bych říkala Japonci nebo Korejci, neumím to rozeznat. Jsou si všichni tak podobní.
Chůze ve sněhu je docela náročná a hlavně místy, kde má být přechod a jezdí zde tramvaje, tak je to docela i o pusu, protože samozřejmě koleje nejsou pořádně vidět, nebo ten led pod sněhem a člověk zavrávorá.
Olympijská stadion, kde Emil Zátopek vyhrál 3 zlata. Focen pouze z dálky, protože k němu nebyl povolen vstup. Z televize jsem zvyklá, že tyhle hlavní olympijské stadiony jsou obrovské, ale tady tomu tak nebylo. Nejspíš v 50. Letech 20. Století ještě nebyl takový zájem, nebo to naopak způsobila válka, že se lidé báli cestovat.
Opera a Divadlo v Helsinkách moc zajímavé nebyli, prostě kostka, kde nic tu nic. Tohle umění moc nechápu.
Uspenská katedrála se tyčila na kopci a vypadala velice krásně.
Nejvíce se mi asi líbilo Senátní náměstí, kde podle názvu můžete vydedukovat, že se zde nachází Senát. Asi nejznámější budova Helsinek a Finska.
Více památek a zajímavých míst se zde už nenachází, což mi přijde docela škoda. Ale jak už dříve jsem zjistila, ve Finsku moc hezká města nejsou. Myslím si, že v ČR máme mnohem zajímavější města a hlavně je v nich něco vidět. Zde jsou spíš krásné Národní parky, ale na ty sem chce jezdit v létě.
Cestou zpět na nádraží jsem chtěla koupit nějaké suvenýry, ale ani na náměstí, ani v nákupním centru jsem obchod se suvenýry neobjevila. Docela zvláštní. Zato jsem tu narazila na Indiány.
Odkaz na fotografie: https://lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Helsinki_-_Finsko_2010