Cesta na Island (23.5.2015)
23.05.2015 09:28
Den odletu se přiblížil a mě čekalo balení. Věci jsem měla připravené již dlouho předem, tak nebyl problém. Jenom to hodit do zavazadla a do příručáku. Obávala sem se váhy, ale nakonec to mám dobrý. Původní plán byl přespat z pátku na sobotu u někoho v Praze, protože mi letadlo letělo v 7 ráno a musela jsem být už v 5 na letišti. Nakonec změna plánu, strejda mi nabízí, že mě odveze. Tak jsem jedině ráda, aspoň ještě trochu času pobít doma. Tím to mu tedy ještě jednou děkuju.
Vstávání ve 3 ráno není tedy nic příjemného, šla jsem sice spát už v 10h večer, ale i tak se člověku nechce. Hold se to nějak přežije. Loučím se s tátou a se psem a společně s mamkou, tetou, strejdou a sestřenkou razíme do Prahy na letiště. Cesta ubíhá dobře, nikdo nikde není. Na letišti máme čas, tak se díváme na model letiště postaveného z lego kostek. Z Prahy jsem odlítala v 7:10 do Kodaně, kde přílet je v 8:30 a další spoj do Reykjavíku je až v 13:05. Takže tu teď sedím a sepisuju tenhle blog. Ale zpět do Prahy. Chvilku po 5h se na tabuli objevuje, že začíná odbavování. Letím s ČSA do Kodaně a ve stejný čas otevřeli přepážky pro 6 dalších spojů. Jde to pomalu a fronta je dosti dlouhá. Když jsme někde v polovině, tak vidíme, že fronta je až k výstupu. Kolem 5:30 nastoupí další pracovníci na odbavení a jde to rychle. Odbavená teda jsem, tak poslední rozloučení a můžu jít do další fáze. Na kontrole s příručním zavazadlem pípám, zapomněla jsem v kapse přívěšek, ale vše je dobrý. Než se člověk dostane ke správnému Gatu, to je doba. Nakonec dorazím s předstihem a chvíli sedím. K letadlu nás ještě veze autobus. Sedím u okýnka, tak se můžu aspoň poprvé pořádně dívat. Jako vždy je na co. Let trvá jenom 65min, takže je to rychlovka. Pilot nás upozorňuje, že Dánsko (Kodaň) a Švédsko (Malmo) spojuje nejdelší most v Evropě. Nahoře je silnice pro auta a uvnitř jezdí vlak. Přistáváme a nastává výstup, hledání zavazadel. Jsem venku, tak koukám, z jakého mi to letí terminálu. Tisknu letenku a momenálně čekám na odbavení do Reykjavíku... Pokračování příště.
První část cesty máme za sebou. 4h na letišti v Kodani nebyli tak strašné. Byla jsem celou dobu na internetu. Klasicky dvě hodiny před odletem začalo odbavování, tak jsem šla odbavit svůj kufr. Vše proběhlo v pořádku. Následovala kontrola pro vstup do Gatů. První moment jsem myslela, že to bude trvat tak hodinu, když jsem viděla ty neskutečné davy lidí, ale šlo to strašně rychle. Člověk vůbec nestál na místě, ale pořád tak nějak plynule šel. Takže i tahle kontrola dopadla dobře a já si konečně mohla koupit něco k jídlu s tím, že mám čas a nejsem obtěžkána 16kg batohem na zádech a k tomu 8kg batohem na prsou. Nyní mě čekal 3h let. Musím říct, že na mě je to dlouhé. Nevím, jak se vždy posadit, zadek bolel jak blázen, do toho nohy není kam dát. No prostě nic moc hezkého. Přílet na Island, do Keflaviku. Letiště je to opravdu malinkaté, navíc rozestavěné, takže ani moc hezkým dojmem nepůsobí. Měla jsem zaplacený flybus z letiště do Reykjavíku. Je to asi 80km. V Reykjavíku mě měl vyzvednout právě už majitel (Jon) hotelu. Takže vycházím ven a první co do mě udeří, je silný vítr a zima. Sem ráda, že můžu zalézt do autobusu a sedět tu, než odjede. Majitel hotelu psal, že bude mít asi 20min zpoždění, že mám čekat na něj na autobusáku. Také tak činím. Čtu si různé brožury o Islandu a mezitím on přichází. Chlápek je to sympatický, velice tichý, jeho angličtině moc nerozumí. V autě s náma jedou jeho dvě dcery. Jedna vypomáhá na hotelu (Eva). Asi za dvě hodiny po odjezdu z Reykjavíku přijíždíme na hotel. Seznamuje mě zde s Lulu a s kuchařem Yueen. Dostávám dvě osušky, povlečení a odváží mě na Staff house, kde budu bydlet. Je to asi 5min pěšky. Z venku to moc vábně nevypadá, ale uvnitř dost velký přepych. Jsou tu dvě koupelny, jedna dámská a jedna pánská, dále je tu prádelna, kde se i skladují věci a kufry. Dále je zde obývák a kuchyň a k tomu 6 pokojů. Můj pokoj je ten největší, s klidem by se sem vešli 3 lidi. Vybaven skromně, postel, dva stoly a skříň na oblečení. Nespočet zásuvek na elektriku. Majitel (Jon) mi říká jak to tu chodí, že zde na Staff housu není wi-fi, že mi koupí něco jako flešku a většinou děvčatům stačí kredit 15 eur na měsíc, na takové to normální surfování po netu (žádné stahování filmů a youtube). Nechává mě na pokoji s tím, že kolem 21:30 mám dorazit na hotel na večeři. Vybaluju. První co jsem samozřejmě udělala, že jsem si dala nabít mobil do zásuvky. To samé chci udělat i s počítačem, ale co se nestane? Vyhodí to pojistky. Na Staff Housu nikdo není, abych se zeptala, jak je nahodit zpět. Tak se tím nijak nezabývám a jdu spát. Vstávala jsem ve 2 ráno, k tomu časový posun. Na Islandu jdu spát někdy v 19h, což znamená 21h českého času. Vyrážím na večeři dost hladová. Hosté jsou ještě stále na večeři, tak musím čekat asi hodinu, než dostanu jídlo. S jídlem dostávám informaci, že druhý den nastupuji do práce od 9h. Jsem ráda, jdu spát. Co mi vadí, že mám sice 3 okna, ale jde otevřít jenom jedno a to ještě stylem, že nejde moc vzduchu do pokoje. K tomu to světlo. To se nedá popsat, celou noc světlo. Ale ne jako když se rozednívá, ale regulérní světlo. Bude těžké si zvykat.
Odkaz na fotografie: lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Cesta_na_Island_-_Island_2015/