Cesta do Westportu a seznámení s hotelem (4.9.2014)
10.05.2015 11:22
Prohlídka Dublinu je za námi. Jak jsme již v předešlém článku zmínili, moc se nám oproti Praze nezamlouval. Na hostelu si vyzvedáváme zavazadla a pokračujeme dále na vlakové nádraží Dublin Heuston. Cesta je podél řeky dlouhá asi 1,5km, tak se docela proneseme se zavazadly. Na nádraží dorážíme s hodinovým předstihem. Vyhledáváme automat na tisk jízdenek a tiskneme si jízdenky, které jsme si večer předtím objednali přes internet. Stačí zadat číslo naší objednávky a lístek držíme v ruce. Pokračujeme dále k vlaku, který je zde již přistavený. Musíme projít přes bránu, která se nám neotevře, pokud nevložíme lístek. V hostelu jsme si rezervovali konkrétní místa a tam víme, že máme jít do vagonu F. Co nás mile překvapuje je, že u každého sedadla mají digitální destičku, na které je napsané jméno osoby, která zde sedí. Tak nemůže dojít k žádnému omylu. Vlak se pomalu plní a nás čeká 3h cesta do cílové stanice Westport.
Cesta utíká velice rychle, je zde možnost připojení se k internetu, tak brouzdáme na netu, já se dívím na okolní krajinu a sleduji, jak každý domeček zde má svojí parcelu oplocenou. Střídají se zde krávy a ovce, ale chov krav zde převažuje. Po příjezdu do cílové stanice nás čeká překvapení, že Irové jsou prasata. Už během cesty když někdo vystupoval, tak si po sobě neuklidil kelímky a další věci, Nechal to prostě ležet na stole. Opouštíme vagon poslední a tak vidíme tu spouštť kolem. Všude samé pytlíky, lahve, rozsypané a rozšlapané brambůrky.
Na hotel pokračujeme pěšky, je to nějakých 15min chůze. Městečko není moc velké, má pouhých 5 000 obyvatel. K hotelu dorážíme s obavami, zda-li tu o nás opravdu někdo ví a nebyl to všechno jenom žert. Vše se zdá v pořádku. Na recepci o nás vědí, tak nás posílají se posadit do uvítacího salonku, že za námi dorazí manager. Čekáme 10min a rozhlížíme se. Všude kolem sebe vidíme důchodce. Hotel podle toho také vypadá. Výzdoba staršího rázu, decentní a tlumená. Přichází za námi Collete, která nás vítá, ptá se na cestu a hned nám jde ukazovat hotel. Jedno velké bludiště, mnoho dveří, mnoho salonků. Seznamujeme se s dalšími zaměstnanci, ale bohužel jména složitá a nestíháme si je zapamatovat. Dostáváme instrukce ohledně večeře, že zaměstnanci večeří od 17 do 18h a mají vlastní místnost, kde s jídlem sedí. Jídlo si bereme sami v kuchyni. Jsou nějaké brambory na způsob bramborové kaše a k tomu nepopsatelná omáčka. Sníst se to dalo. Úklid zbytků probíhá v kuchyni, kde je přístroj, kam se všechny zbytky vyhodí a pak se to zapne a on to zneškodní. Moc vábně to nevypadá. Po jídle nás Collete bere do našeho ubytování. Jedná se o samostatný "domek", který je od hotelu 30s, pouze přes malé parkoviště. Do práce to tedy máme blízko. Po otevření dveří nás čeká šok a to teplotní. Pokoj nebyl dlouho větraný, tak je zde děsné vedro. Otevíráme okno, jde pouze jedno, tak budeme větrat dlouho. Ubytování jsme čekali trochu lepší. Nemáme tu ani skříň, ale jenom věšák a pak police, do kterých si můžeme dát oblečení. Dále je zde jedna manželská postel, jedna zásuvka a umyvadlo, které bohužel nefunguje. Musíme to nahlásit. Koupelna a záchod jsou na různých stranách chodby. Nechce se nám ležet, tak se jdeme projít po okolí. Projdeme centrem až na kopec a snažíme se dojít až na pobřeží. Zacházíme si a je to daleko. Nakonec dojdeme až na pobřeží, ale nějak není vůbec voda. Pokračujeme dále přes park, který bude pro mě ideální na běhání. Park v sezóně musí velice žít, protože jsou zde projížďky na koních, zorbing, lanovka, lanové centrum a další věci. Momentálně se zde nacházejí akorát běžci. Brána, která z parku vede k našemu hotelu je zavřená, tak to musíme obcházet. Domů dojdeme docela zničení. Na pokoji nás čeká vybalování věcí a stěhování postele k oknu, abychom měli aspoň nějaký přísun vzduchu. Po přestěhování to zde vypadá lépe a je zde více prostoru. Aspoň budeme mít kam dát věšák na sušení oblečení. Na 21h máme ještě domluvenou schůzku s Collete v hotelu, aby nám pověděla, jak bude vypadat následující den. Máme přijít na snídani na 11h a pak dostaneme uniformy. Jsme na to zvědaví. Uláháme do postele. Honza usne hned, mě to jde s obtížemi, tak slyším, jak na nás ještě někdo ve 23:30 klepe. Zřejmě spolubydlící, kteří měli náladu se seznamovat. Spíme dál. Čeká nás další den, o kterém nic nevíme. Necháme se překvapit.
Odkaz na fotografie: lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/Okoli_Westportu_-_Irsko_2014