3 denní výlet na jih Islandu

29.06.2015 17:33

1.den

V průběhu týdne se dozvídám, že bude změna v mé pracovní době. Ve čtvrtek máme na hotelu jenom 2 pokoje, to znamená, že v pátek nebudu muset na ranní, připravovat snídani a pak uklízet pokoje, že si to obstará šéf sám. Tím lépe pro mě, ve čtvrtek mám od 7 do 15, takže po konci pracovní doby mohu vyrazit poznávat Island. S kamarádem jsem se už před týdnem domluvila, že v sobotu pojedeme na Vestmannaeyjar island pozorovat papuchalky a přespíme zde a v neděli zase zpět na Gullfoss. Plán zůstává stejný, jenom se mění to, že já vyrážím už ve čtvrtek na jih a sejdeme se v sobotu u trajektu. Lara (maminka majitele) ve čtvrtek jezdí plavat do Reykholtu, tak mě bere sem a já pak mohu pokračovat stopem do Selfossu. Trvá mi to na dva stopy, než se dostanu do Selfossu. Zde nakupuju nějaké jídlo, bombu na vaření a zapalovač. Vydávám se na konec města, který vede právě směrem na Vík. Cesta městem je to dlouhá a nepohodlná podél silnice, s plným batohem. Na stopa mám štěstí, staví mi za chvilku auto a bere mě do městečka Hella, které je vzdálené od Selfossu asi 35km. Cestou si povídáme o počasí, že je pro Island dost netypické. V poslední době je opravdu nádherně.  Bez deště, bez větru a slunečno. Také už chodím jenom v triku. Cestou mi ukazuje Heklu, což je jeden z nejznámějších činných stratovulkánů na Islandu. Nachází se stále pod sněhem. Poslední erupce se opakují v pravidelném patnáctiletém cyklu, naposled tady byla erupce v roce 2000, takže letošní rok by měl být ve znamení erupce. Snad se dostanu z ostrova domů …

Další stop mě bere asi jenom 10 km, a bavíme se o tom, že chci právě vyrazit na ostrov Vestmannaaeyjar a dozvídám se, že bude potíž, pokud jsem si nezamluvila lístek na trajekt předem. Tento víkend budou zrovna na ostrově probíhat nějaké fotbalové turnaje s doprovodným programem pro děti, takže Islanďané sem míří na víkend a už nyní je trajekt plný. Zpráva to moc povzbudivá není, ale nevzdávám se a nehodlám měnit plány (ono se toho ani moc vymyslet nedá). V městečku Hvollsvollur si beru posledního stopa toho dne. Je po 19h. Chlápek míří právě na trajekt, aby se dostal na ostrov. Na odbočce na trajekt vystupuju, protože v dálce, asi 3km od nás vidím vodopád, tak jsem se rozhodla jít k němu a tam přespat. Cesta po silnici je dlouhá, ale pěkná.  Vodopád se stále přibližuje. Dnes mám štěstí v tom, že svítí sluníčko a navíc, vodopád je natočen tak, že na něj právě teď večer míří sluníčko a je krásně nasvícený a tvoří se u něj i duha. Asi 500m od vodopádu Seljalandsfoss se nachází kemp, kde se hodlám utábořit. Prvotní plán byl, že budu někde na divoko, ale bohužel se to tu nedá. Země je to plochá, velice přehledná, člověk se nemá kde schovat. 

Po vybalení věcí mířím tedy k vodopádu Seljalandsfoss. V překladu název znamená Vodopád prodané země, je jedním z nejznámějších vodopádů na Islandu. Padá z výšky 60m. Je jedním z nejfotogeničtějších vodopádů a jeho nádhera a jedinečnost spočívá v tom, že kolem něho vede cesta. Takže první co člověk vidí, jsou lidi, kteří jsou promočení. Sama jsem se vybavila Goretexovým oblečením a jdu to projít. Na to, že je to turistická atrakce, tak se tu na bezpečnost moc nehledí a člověk tu přelézá přes mokré kameny a není se čeho chytit. Takže to trvá delší dobu a díky tomu je i mokrý. Ale zážitek je to velice pěkný. Uchvátil mě daleko více, než náš vodopád Gullfoss, který je daleko více vyhledávanějším místem turistů. Noc je pro mě něco nového. Za prvé stále slyším burácení vodopádu a za druhé, nemohu si zvyknout na to světlo v noci. Na hotelu to ujde, protože máme záclony, které si můžeme stáhnout a uděláme si relativní tmu na noc, ale ve stanu člověk moc možností nemá.

2. den

Těsila jsem se na probuzení do krásného slunečného dne, ale bohužel se probouzím do pošmurna. Aspoň ten výhled z mého stanu je pěkný (vidím na vodopád). Balím a vydávám se k silnici na stopa, že dojedu asi 30km k dalšímu vodopádu, Skogarfoss. 

Zastavují mi tři holky, tak se ani nechtějí moc bavit. Na turistických informací nechávám svůj batoh, protože je zde možnost se jít kousek projít. Je zde velké množství trekařů s plnou polní. Až někdy po 2km mi dochází proč, zde začíná (nebo končí) jeden z nejnádhernějších treků na světě, který začíná v Landmannalaugar. Tento trek měří 50km, a doporučuje se jít 5 dní. Na treku jsou záchytné body, tedy kempy s možností přespání atd. Trasa samotná je víceméně nenáročná - nečekají vás žádné složité výstupy nebo fyzicky náročná stoupání. Nicméně trasu ztěžují 3 věci. Jdete naprostou pustinou, takže je třeba nést vše potřebné s sebou. Cestou musíte brodit přes několik řek a dost často to jsou řeky vytékající z ledovců, takže jsou dost studené. A poslední věcí je počasí. Na Islandu téměř pořád fouká silný vítr a dost často se k němu přidává i déšť. Nepromokavé oblečení je nutností. Ušla jsem asi jenom 2 km ze Skogaru a musím uznat, že trek to musí být opravdu nádherný. Chtěla bych ho absolvovat, ale během práce se to nepodaří, potřebovala bych 2 dny na dopravu a 5 dní na přechod. Tak třeba v září bude ještě počasí a bude se to moct dát podniknout hned ten první víkend. Uvidíme, co nám Island přinese. 

Po zdolání cesty zpět (strmých schodů dolů k vodopádu) mířím zpět na informace, kde vyzvedávám svůj batoh a dávám si dorta k zakousnutí. Začíná se čím dál více zatahovat a foukat vítr. Je nějakých 7 stupňů. Dalším stopem mířím do městečka Vík, které je známé tím, že zde je černá pláž a skalní útvar Dyrholaey. Bohužel už cestou sem, se počasí zhoršilo natolik, že je průtrž mračen, se silným větrem, který naráží do auta. Zaplouvám tedy do nějakého obchodu a vymýšlím co dál. Jestli jít někam přespat, ale vzhledem k tomu, že je asi 15h, mi to nepřijde moc logické. Navíc, co jsem od místních slyšela, tak zde tohle počasí je stabilní v poslední době a předpověď na zítřek není o moc lepší. Takže buď se můžu jít podívat na pláž, promoknout a jít postavit stan a ležet v něm celý den a doufat, že zítra bude lépe. Pokud zítra lépe nebude, tak to znamená, že znovu při stopování budu mokrá. Tak se tedy proti větru snažím probojovat na 500m vzdálenou pláž, abych aspoň udělala pár fotek místní pláže. Práce je to těžká. Vítr je tak silný, že i s batohem mě to odhazuje. Než půjdu na stop, tak se jdu pokusit trošku osušit do restaurace, kde si dávám nějaké hranolky s burgrem. 

Na stopu se mi moc nedaří, aut moc nejezdí a když už, tak na mě koukají jako na šílence. Asi po 30min, kdy už opravdu zvažuju ten kemp, mi zastavujou nějací mladí kluci. Absolutně mě nechápou, proč jsem se jela podívat do Víku, že tam vůbec nic zajímavého není. Prostě Islanďané, pro ně je to normální. Po 15km se počasí mění a je bez deště. Nechávám se vyhodit zase u mého oblíbeného vodopádu Seljalandsfoss, kde kempuju a v 19h jdu spát. Noc je to zase dlouhá.

3. den

Dnešní probuzení je už o něco lepší, svítí sluníčko, tak vyndavám karimatku a spacák ven a aspoň hodinku jentak ležím a nic nedělám. Po 10h se začínám balit s tím, že se přesunu směrem k trajektu, kde budu čekat na kamaráda. Už na dveřích prodejny s lístkama je upozornění, že není možné se dostat z ostrova dnes (sobota) zpět na Island, že trajekty jsou plné. To nám ale nevadí, protože chceme na ostrově přespat. Kupujeme lístek jak tam, tak hned zpátky na neděli. Původní plán byl, že pojedeme v klidu z ostrova v neděli v 11h, ale tenhle spoj je plný, tak bereme lístek už na 8:30. Cesta trajektem trvá 35min. Na přídi je docela rušno. Jsou díky větru pěkné vlny, tak to s náma hází a člověk si přijde jak opilý, když se snaží dostat z jedné strany na druhou. Ale všichni jsme na tom stejně. Ostrov o sobě není nějaká placka, ale pěkně kopcovitý. Na ostrově se nachází městečko s 4 000 obyvateli. Jezdí sem převážně turisté, protože je zde nejlepší možnost pozorovat papuchalky, kteří zde majé skalnaté útesy a dobrý zdroj potravy. Na informacích se ptáme, kde je nejlepší místo je pozorovat, dovídáme se, že na jihu ostrova, což je asi 7km a 2h chůze. Ale že letošní léto pro ně není moc příznivé, a že se jich tu moc nevyskytuje, že jsou spíše na severu. Takže radostná to zpráva. Bereme to na jih ostrova po pobřeží. Cesta je to velice pěkná, skalnatá, s nádherným výhledem.

Vítr je stále tak silný, že mám problém kolikrát jít směrem dopředu. Nějak to zvládáme a dostáváme se na jich ostrova, kde je přímo postavena chatička, odkud se dají pozorovat. Obcházíme jih ostrova a máme štěstí, že se nám podařilo narazit na pár papuchalků. Bohužel jsou v takové vzdálenosti, že se je nedaří moc vyfotografovat. Lehce zklamání, ale aspoň jsme se pěkně prošli. Z původního plánu, že budeme spát na jihu ostrova sešlo díky silnému větru. Vracíme se zpět po silnici do města do kempu, kde doufáme, že nebude tolik foukat.

4. den

Ráno balíme a míříme zpět na trajekt, který nás zaveze zpět na Island. Tím, že jedeme už takhle brzy, tak stihneme přímo od trajektu autobus do Selfossu a máme ušetřené nějaké to stopování. Dnes cestuje spousta dětí. Spousta si nosí sebou krabičky, vypadá to jak krabička na nějaké čínské nudle, co jsou k vidění v amerických filmech. Až po delší době mi dochází, že to děcka maj preventivně, kdyby potřebovali zvracet. Ani se nedivím, dnes je to pomalu na mořskou nemoc. Do Selfossu se dostáváme něco před 11h a razíme ještě nakoupit, přeci jenom se člověk sem tak často nedostane, aby si něco koupil. Na stopu se rozdělujeme, protože je lepší stopovat sám, větší pravděpodobnost, že někdo zastaví. Já jsem po 3 stopech doma na Gullfossu a jsem ráda, že jsem dorazila.

Závěr

Výlet to byl podařený, ale jsem nějak vyčerpaná díky tomu, že se mi všechny noci špatně spalo díky světlu. Stop je sice dobrá věc, že je zdarma, ale když už berete 5té auto po sobě a po páté odpovídáte stále na stejné otázky, tak vás to docela vyčerpá. Cestován kolem Islandu, konkrétně po silnici číslo 1 zvládne každé auto. Silnice je to rovná, bez výmolů a všeho. Pro začátečníky jako já to bude ideální. 

Odkaz na fotografie:lucie-cestuje.rajce.idnes.cz/3_denni_vylet_na_jih_Islandu#

Zpět